Textové pole: Z historie     

Travní semenářství má u nás dlouholetou tradici, která má své kořeny v jihočeské a zejména v Rožnovské oblasti. Zde již při samotném zrodu Československé republiky vzniklo zásluhou tehdejšího poslance p. Vencla, centrum výzkumu, ale také zpracování a obchodu s travními semeny, které jednak daly práci mnoha lidem, podílely se na výrazném vzestupu úrovně valašského zemědělství i zemědělství dalších oblastí a také na zahraničním obchodu, neboť naše travní semena se již před druhou světovou válkou úspěšně exportovala do celého světa.
     V roce 1894 byla v Rožnově pod Rad. zřízena Hospodářská škola a jejím ředitelem byl jmenován pan Emanuel Vencl. V roce 1920 byla tato škola přejmenována na Zemskou hospodářsko-lukařskou školu a při ní byla zřízena Krajská stanice pro pícniny. V roce 1923 zde nastoupil Dr. Ing. Ladislav Brada, který pak v roce 1925 byl jmenován vedoucím této stanice. V tomto roce zde nastoupil i Dr. Ing. Josef Demela. Tato dvojice stála u zrodu prvních 15 československých odrůd trav, prvních semenářských technologií, organizačního zajištění množení, čištění i obchodu s travními semeny. Ještě dnes je v Listině povolených odrůd 7 těchto odrůd, což svědčí o jejich kvalitě.
     V třicátých létech se postupně rozšiřuje pěstování travních semen. S jeho zaváděním se zakládá i Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen. Jeho cílem je zavedení nového odvětví – pěstování trav a jetelů na semeno a zlepšení produkce pícnin. To bylo pro chudé Valašsko prioritou, neboť zemědělství skýtalo obživu více než polovině zdejších obyvatel. V roce 1941 je již více než 2000 členů Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen, kteří pěstovali trávy na semeno na více než 2100 ha. Výnosy byly samozřejmě i tehdy rozdílné, ale přední pěstitelé dosahovali již tehdy výnosů, jimiž by se i dnes řadili mezi pěstitelskou špičku. Přispěla k tomu zejména bezztrátová sklizeň. Trávy se kosily za rosy, aby výpad osiv byl co nejmenší, vázaly se do tzv. Rožnovských panenek, kde květenství bylo doslova zabaleno a po vyschnutí byly tyto panenky sváženy k mlátičce na vozech vystlaných plachtami. 
     O jejich úrovni svědčí některé výnosy dosažené již v roce 1930: Pan L. Volek ze Zubří dosáhl u jílku vytrvalého výnosu 996 kg/ha, pan Hajný z Vidče 818 kg/ha u kostřavy luční, pan Dobeš ze Stříteže nad Beč. 574 kg/ha u lipnice bahenní a pan Janoš z Poličné 333 kg/ha u trojštětu žlutavého. Travní semenářství bylo tehdy soustředěno převážně do dvou oblastí: Severomoravské (Vsetínsko, Zlínsko, Novojičínsko, Frýdecko-Místecko a část Opavska a Přerovska) a oblast Českomoravské Vysočiny. Československo se z původní dovozové země stává výrazně exportní zení. Uvnitř republiky byl význam travního a jetelového semenářství velmi výrazný. Nejenže se podílelo na výrazném zlepšení kvalitativní i kvantitativní stránky pícninářství a tím i užitkovosti hospodářských zvířat, ale i výrazným zlepšením finanční situace pěstitelů, která vedla nejen ke zlepšení jejich životní úrovně, ale především umožnila další investice do zemědělství a tím k jeho další intenzifikaci.
     Tento vývoj nepřerušila ani 2. světová válka a pokračoval až do padesátých let. Pak však nastal útlum. Začala socializace, důraz byl kladen na výrobu přímých potravin; na to, že osivo pícnin je předpokladem pro jejich výrobu se jaksi zapomnělo. Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen bylo rozpuštěno a semenářství přežívalo nebo spíše živořilo na okraji zájmu společnosti.
     K obnově činnosti Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen dochází až v šedesátých létech.  Do jeho čela byl postaven ing. Andrýs. Cílem bylo vrátit travnímu a jetelovému semenářství místo, které mu ve společnosti patří. Úkol se dařilo zvládnout, ale s nástupem normalizace bylo Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen podruhé rozpuštěno. Přesto i toto krátké trvání dalo impuls k výzkumu a zavádění nových technologických postupů v tomto odvětví do praxe. Velkovýrobní formy zemědělství, které v té době mělo u nás jednoznačnou převahu, vyžadovalo nové přístupy k zakládání, ošetřování, sklizni i posklizňové úpravě. Tohoto úkolu se ujala opět tradičně Výzkumná stanice travinářská v Rožnově pod Radhoštěm, která byla začleněna tehdy do Výzkumného ústavu lúk a pasienkov v Banské Bystrici a také ÚVSH (ing. Fryš). V roce 1977 dochází k nové reorganizaci. VST v Rožnově pod Rad. přechází pod Osevu a v jejím rámci je začleněna do VÚP v Troubsku u Brna. 
     VST v Rožnově pod Rad., která se v té době přestěhovala do nových objektů v Zubří, vypracovala ekonomickou studii, na jejímž základě došlo k úpravě cen osiv, obnovil se výzkum zejména v oblasti zakládání, výživy a ochrany trávosemenných kultur. Ve spolupráci s předními pěstiteli vznikají první posklizňové linky na dosoušení vlhkého osiva z přímé kombajnové sklizně. Zde byla velmi účinná pomoc německých odborníků, zejména prof. Lampetera z univerzity v Lipsku. Spolupráce na Těchto úkolech se rozvíjí v úzké součinnosti s předními šlechtiteli, zejména se ŠS Hladké Životice, (Ing. Světlík a Ing. Fojtík) a ŠS Větrov (Ing. Našinec).
     V oblasti jetelů tento úkol plnilo pracoviště VÚP v Troubsku u Brna, kde tehdejší ředitel ing. Kopřiva zařadil řešení semenářské problematiky mezi priority. Když nebylo možné založit nové Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen, vznikly Systémy pro zavádění výsledků výzkumu do praxe. Nastal poměrně velmi výrazný rozvoj tohoto odvětví. Do dalšího dění vstoupila sametová revoluce a s ní i obnovení činnosti Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen.
Na 25. valné hromadě v dubnu 2019 byl v souladu s legislativními ustanoveními změněn název na Spolek pěstitelů travních a jetelových semen

Domů

Historie

Současnost

Dokumenty ke stažení

Kalendář akcí

Plochy a produkce

Pícninářské listy

Odborná literatura

Odkazy

Aktuality